Aby vám to k něčemu bylo

Aby vám to k něčemu bylo

1.      Klid a ticho
Když se pokoušíte něco číst, potřebujete k tomu správné podmínky. A vůbec nesejde na tom, jestli je to knížka, článek nebo učebnice. Takže když louskáte něco, co byste si rádi pamatovali, tak si vyberte klidné a tiché místo, kde se budete moci opravdu soustředit. Vypněte si telefon, zavřete počítač, a pokud chcete hudební doprovod, vsaďte na něco nevtíravého. Věnujte se pouze textu před sebou, všechno ostatní v tu chvíli může počkat. 

pes

2.      Zhouba jménem zvýrazňovač
Jsou populární jak mezi studenty, tak mezi pracujícími na všech pozicích. Nápad je prostý: v textu si zatrháme jen to podstatné, a náš mozek si to bude lépe pamatovat. Problém je, že takhle to nefunguje. Většinou skončíte se stránkou svítící všemi barvami, ze které ale nevíte ani zbla. Neříkáme, že byste barevné fixy měli odložit úplně, ale text si nejprve pročtěte celý a až potom začněte S ROZMYSLEM podtrhávat. Díky tomu si budete pamatovat kontext, ne jenom to, že na stránce dvacet jste měli něco podtržené růžově.

číst

3.      Poznámky
Ať už do knihy nebo vedle na papír. Jak postupujete textem, dělejte si tužkou poznámky. Skvělou strategií je psát si k textu otázky a sám si na ně odpovídat, Zkuste také to, co právě čtete, zasadit do kontextu vašich znalostí. Tedy, čtete-li článek o pěstování mrkve, přemýšlejte o tom, co už o pěstování mrkve víte. Učíte-li se na zkoušku, je skvělou strategií se sami sebe ptát na otázky, na které by se podle vás mohl ptát i váš vyučující.

stoh

4.      Práce s textem
Pokud máte tu možnost, mluvte s někým o tom, co právě čtete. Zkuste jim to shrnout, popsat klíčové body a závěr. Nebo si tleskejte do rytmu. Pokud na to máte odvahu, zkuste si text třeba vyzpívat nebo zarapovat. Vytvořte si s pomocí textu myšlenkovou mapu. Prostě udělejte z kusu papíru něco víc. Uvidíte, že vám učení najednou půjde daleko lépe.

Každý máme právo na vzdělání a lidé na vozíku nejsou výjimkou

Každý máme právo na vzdělání a lidé na vozíku nejsou výjimkou

Právo na vzdělání má každý člověk bez ohledu na jeho rasu, věk a náboženské vyznání. To je legislativně ustanoveno v listině základních práv a svobod. Ve svých dílech se o tom zmiňuje i Jan Ámos Komenský. Začleňování dětí nebo studentů s tělesným postiženým do běžných škol bylo však ještě donedávna velkým problémem. Rodiče, jejichž dítě se sice narodilo s tělesným postižením, ale s naprosto zdravým a nepoškozeným intelektem, si jistě velmi živě vybaví vzpomínku, kdy se přišli za ředitelem určité školy zeptat, zda by jejich dítě nemohlo navštěvovat právě tuto školu a odcházeli s odmítnutím, neochotou, ba dokonce s odporem ze strany ředitele/ředitelky školy.
lidská práva
Aby se totiž takovéto dítě mohlo vzdělávat na běžné škole, musely být splněny tyto specifické potřeby:
·        Bezbariérový přístup
Ve škole musel být výtah a bezbariérový přístup v jednotlivých prostorách školy vybavený nejlépe kompenzačními pomůckami (např. madla na toaletě).
invalidní vozík a muž
·        Specifický přístup pedagoga k žákovi
U lidí s tělesným postižením se můžeme setkat s horší motorikou, což znamená, že píší pomaleji a potřebují delší na zapsání si učební látky nebo při písemce.
·        Pomoc druhé osoby
Člověk s tělesným postiženým potřebuje pomoc druhé osoby. Ať už se jedná o pomoc se zapisováním učiva, s přesouváním z učebny do učebny, pohybem po škole, po jejím okolí nebo případně s chystáním věcí na další vyučovací hodinu.
Dříve bylo nejen těžké najít školu s bezbariérovým přístupem, ale ani pedagogové nebyli ochotni žákovi přizpůsobit své vyučování, natož aby věděli, jak k němu přistupovat. Nechápali, co na jejich škole vůbec dělá a považovali ho za hloupé. U ostatních dětí se takové dítě zase stávalo terčem posměchu a někdy i obětí šikany. Vzdělávání dítěte s tělesným postižením představovalo pro pedagogický sbor velkou zátěž, se kterou se nebyli schopni vypořádat. Málokterá škola byla tehdy ochotná přijmout dítě na invalidním vozíku, vyhovět jeho specifickým potřebám a požadavkům a umožnit mu se vzdělávat společně se zdravými dětmi.
skupinka postaviček
Dnes se přístup společnosti k handicapovaným lidem konečně změnil. V dnešní době se vzdělávání lidí s handicapem na běžných školách stává běžnou záležitostí.  Do škol jsou přijímáni asistenti pedagoga, kteří jsou k dispozici jak samotnému žákovi s handicapem, tak i pedagogům. Děti si na svého spolužáka zvykají a jsou vedeny k pomoci druhým lidem již od útlého věku. Je třeba si uvědomit, že lidé na invalidním vozíku NEJSOU HLOUPÍ. Tohoto faktu si jsou vědomi zaměstnanci vysokých škol, kteří studentům nejen s tímto handicapem přizpůsobují podmínky tak, aby mohli na jejich škole studovat. Lidí s handicapem, kteří mají vysokoškolské vzdělání, tedy stále přibývá.  Jenom jim musíme dát šanci a příležitost studovat a ukázat, co umí! To by si měli uvědomit lidé, kteří se ještě teď na tyto lidi dívají skrze prsty a odsuzují je předem.